Hůrky – bývalá patrová usedlost No. 44
V tomto čísle při putování po patrových hůreckých domech se zastavíme u usedlosti s bývalým No.44. Stála naproti minule popsané patrové usedlosti čp.18 a byla podobně veliká. Dnes jsou v místě jen zbytky zbořené obytné budovy a části hospodářských objektů zarůstající travou.
Tato usedlost byla z velké části stržena krátce před přečíslováním Hůrek v r. 1975 a patřila rovněž k nejstarším obydlím na Hůrkách. Její počátky sahají až do roku 1643, kdy havíř Fridrich Gillich, patrně pocházející také ze Saska, si postavil první obydlí na přiděleném pozemku vedle léna č.10 a platí 65 zl. 40 kr. po 5 zl. ročně (obr. 1).
Obr. 1 Zápis v 1. pozemkové knize z r. 1643 o platbách Fridricha Gillicha
Tento nejstarší dům byl nejspíš dřevěný nebo částečně z kamene s běžným trojdílným uspořádáním jako všechny první obytné domky v osadě. Od r. 1656 byl majitelem Jiří Weiss, tkadlec, který je již zapsán i v Berní rule z r. 1654. K chalupě neměl žádné pozemky k hospodaření, pouze 3 krávy. V r. 1701 koupil usedlost Johann Christian, po něm grunt zdědila r. 1721 jeho dcera Uršula s manželem Mathiasem Schunnem, pak r. 1752 jejich syn Jakob Schunn. V r. 1764 převzal grunt Mathias Eissner, který obytný dům přestavěl z polodřevěného na zděný v následujícím roce. Z této přestavby se dochoval nápis s iniciály jména na kamenném překladu původního hlavního vchodu M 1765 E. (obr. 2).
Obr. 2 Kamenný překlad z r. 1765 a iniciály ME
Roku 1773 po jeho smrti převzala hospodářství vdova Theresia, vdaná znovu za Lorenze Poppela z Dobré Vody. Roku 1794 převzal grunt pak v dospělosti její syn z prvního manželství Franz Eissner spolu s manželkou Rosálií roz. Zebovou ze Starého Města p. Landštejnem. Po 6 letech ale umřel a na gruntu hospodařila vdova Rosalie a její nový manžel Josef Pötsch, obchodník s krajkami. Pötschové patřili na Hůrkách mezi zámožné rody, které zbohatly výrobou a prodejem paličkovaných krajek a později podnikáním v dobře prosperujícím textilním průmyslu. Patrně za něj došlo k přestavbě polodřevěného domu na zděný a k přemístění kamenného překladu s iniciály původního majitele nad boční vchod do stodoly. Podle mapy stabilního katastru z r. 1828 měla tehdy ještě přízemní obytná budova usedlosti s nově přidělenou parcelou č. 45 typické průčelí do ulice s předzahrádkou (obr. 3).
Obr. 3 Usedlost na originální mapě stabilního katastru z r. 1828 s původní stodolou
V r. 1843 převzal usedlost od Josefa Pötsche jeho syn Ignatz (*1808) uváděný již jako továrník. Ten nechal přízemní obytný dům v roce 1855 zvýšit o patro s novou valbovou střechou a prostorným kamenným schodištěm (obr. 4).
Obr. 4 Žádost Ignatze Pötsche o povolení stavby z r. 1855
V přízemí, které sloužilo pronájmu, bylo v zadní klenuté světnici zřízeno vytápění s přikládáním z chodby. V patře byl umístěn prostorný byt majitele se 3 obytnými světnicemi, alkovnou (postranní místností) kuchyní se spíží a na chodbě již s tehdy pohodlným suchým záchodem. Plán i realizaci zařídil zednický mistr Felix Schneider původem z Hůrek působící již tehdy v Nové Bystřici současně jako podnikatel a člen odborné stavební komise u okresního úřadu (obr. 5).
Obr. 5 Plán nástavby domu o patro z r. 1855 od Felixe Schneidera
K domu patřily hospodářské budovy uzavírající z jihu úzký dvůr a polodřevěná průjezdná stodola.
V r. 1869 při prvním sčítání lidu zde žil už jako vdovec se svými dětmi Marií (*1846), která vedla domácnost, Christinou (*1848), Franziskou (*1850), Antoniou (*1854) a služkou z rodiny Marií Pötschovou z D. Vody. Syn Ignatz (*1852) působil tehdy jako jednatel firmy v J. Hradci. V nájmu zde byl Mathias Oppel, tkadlec z Blata, s manželkou Elisabeth.
V roce 1886 převzal majetek zeť Ignaze Pötsche Franz Ambrosch (*1862) ze Senotína, který si vzal jeho dceru Franzisku (*1850). Nejstarší Christine se nevdala a žila s nimi pak ve společné domácnosti. V nájmu zde byla rodina tkalce Eduarda Hinterreitera (*1865) z Hůrek se 3 dětmi a na výměnku vzdálená příbuzná Anna Pötschová (*1832). Od roku 1906 vedla hospodářství už jako vdova Franziska Ambroschová se 2 dětmi. Prostory v tomto velkém domě pronajímala. V r. 1910 zde žila v nájmu rodina Ignatze Petzla z Kaprounu, Franze Fasta ze Schamdachenu u Gmündu a Adolfa Garhofera z Lomů a tchýně Theresia Pötschová (*1842) - v celém domě tehdy žilo celkem 14 osob. Dům s pozemky pak v r. 1917 převzal od matky nejstarší syn Ferdinand Ambrosch (*1884), truhlář s manželkou Paulinou (*1893) ze Lhoty, který zde žil pak až do roku 1945 s dcerou Marií (*1913) a matkou. V roce 1945 byl majetek rodině konfiskován a rodina vystěhována do Německa.
Po r. 1945 byla usedlost nějakou dobu obydlena. Od r.1949 zde žil Stanislav Kluzák (od r.1956 také předseda MNV na Hůrkách), později byl obytný dům této usedlosti využíván pro ubytování státními statky, ale nebyl udržován a v roce 1975 před přečíslováním zbořen (obr. 6).
Obr. 6 Obytná budova usedlosti No. 44 před úplnou demolicí
Z obytné budovy zůstaly jen základy, části zdí a zbytek hospodářských budov, které byly prodány po r. 1990 do soukromého vlastnictví již bez čp. (obr. 7).
Obr. 7 Pohled na bývalou usedlost v současnosti
U této usedlosti, i když měla poměrně bohaté majitele z významného rodu Pötschů, se původní historický název nedochoval.
Jiří Dluhoš
Zdroje:
SOA Třeboň, fond Vs J. Hradec – pozemkové knihy č. 5 a 6 (1637 – 1828)
SokA J. Hradec, Chronik von Adamsfreiheit 1841-1938
SokA J. Hradec, fondy - Archiv obce Hůrky, Sčítání lidu 1869 až 1921 v polit. okrese N. Bystřice