Hůrky – patrová usedlost čp. 35 a 96 (dříve No. 10)
Návštěvníky Hůrek upoutají často zdejší patrové domy, které se v okolních obcích prakticky nevyskytují, a rádi by se dozvěděli něco o tom, proč vznikly a proč se odlišují od běžných přízemních chalup.
Tyto usedlosti, mezi něž patří i tato s dnešním čp. 35 a nově i čp. 96, jsou výsledkem období zdejší nebývalé prosperity v 1. polovině 19. století, kdy několik podnikavých rodů na Hůrkách zbohatlo nejprve na prodeji zde vyráběných paličkovaných krajek a později v době rozmachu používání bavlny jako hlavní suroviny pro výrobu tkanin také na provozu vlastních textilních manufaktur.
Tato usedlost byla vybudována na pozemku, který byl v r. 1637 zapsán jako léno č.7 a byla tehdy první usedlostí v západní řadě obydlí podél cesty k Senotínu, dnes je na křižovatce cest k Senotínu, N. Bystřici, Dobré Vodě a na nádraží Hůrky. Později byla v pozemkových knihách ještě v 18. století vedena jako grunt č. 47 a teprve při tereziánském číslování v celé rakouské monarchii v r. 1771 získala číslo popisné 10 (v 70. letech 20. století byla pak přečíslována na čp. 35).
Patrně v r. 1767 došlo k první přestavbě původní patrně ještě dřevěné budovy na zděnou. To dokládá kamenné ostění vstupu do chodby k chlévům, které původně tvořilo hlavní vstupní portál do domu. Je s pásovým lemem a s nápisem 17:I:G:M:67 (tj. letopočtem 1767 a iniciálami tehdejšího majitele I(J)GM – Johann Georg Maader) (obr. 1). Jde tak o třetí nejstarší letopočet vyznačený na domech na Hůrkách dokládající první období přestaveb zbohatlých obchodníků s krajkami (Spitzenhandler) z původních hůreckých dřevěných stavení v 60. a 70. letech 18. století.
Obr. 1 Detail nápisu na portálu z r. 1767
V první mapě stabilního katastru z r.1828 byla obytná část usedlosti už tak zakreslena zděná s nově přidělenou parcelou č. 65 (obr. 2).
Obr. 2 Usedlost na mapě po r. 1828 s již vyznačenou pozdější přestavbou
Obytná budova byla tehdy ale ještě přízemní s běžným trojdílným půdorysem (světnice, předsíň s kuchyní a komora) a s dalším přistavěným dílem chléva. Tento půdorysný koncept je v přízemí patrný dodnes. Hlavní obytná část usedlosti měla tehdy ještě pod sedlovou střechou s typickou pro zdejší kraj strmou polovalbou průčelí se 3 okny do ulice. Ve dvoře je zachovalé jedno původní kamenné ostění okna přízemního domu ještě s typickými prvky výzdoby pozdního baroka 2. pol. 18. století (s pásovým lemem, uchy, kapkami a klenákem a s profilovanou římsou parapetu).
K usedlosti tehdy patřila pouze dřevěná průjezdná stodola uzavírající dvůr vzadu. Těsně podél jižní strany domu pak vedla původní historická kamenitá cesta do Dobré Vody široká tehdy asi 4,5 m.
V r. 1836 Damian Hutter, továrník (majitel textilní továrny spojené do firmy Hutter a Welt) převzal dům po otci Wenzlovi (Václavovi), obchodníkovi a také starostovi Hůrek a v r. 1838 žádal úřad o povolení stavby (obr. 3) nové kolny a chlévů podle plánu Franze Schneidera, který se zachoval i se zakresleným náznakem původního rozsahu navazující obytné budovy usedlosti (obr. 4).
Obr. 3 Žádost Damiana Huttera o povolení stavby z r. 1838
Obr. 4 Plán na přestavbu zadních prostorů obytné části usedlosti z r. 1838
Za novou zeď s vjezdovou bránou a vstupní brankou odsazenou za průčelí obytné budovy oddělující dvůr od cesty byla postavena nová otevřená kolna pro vozy a dřevo a nové chlévy pro 3 tažná zvířata s kamennými žlaby a se samostatným kotcem pro kozu. Současně s tím ale došlo i k nástavbě patra hlavní obytné budovy s chlévy do dnešní podoby s novou již typickou valbovou střechou, což dokládá protokol z místního šetření z 18. května 1838. Plán na výstavbu patra v tomto protokolu zmíněný se ale nedochoval.
V protokolu bylo např. uvedeno: Po prohlídce lokality přizvaným starostou (Markrichter), stavebním podnikatelem a vedoucím stavby nacházelo se zdivo nynější pod poschodím od 2´6´´ - 2 stopy 6 palců (75 cm) dost silné... v horním poschodí zdi od 21 stop - 52,5 cm podle k tomu přiloženému stavebnímu plánu jsou dostatečné u zvýšení budovy podle stavebního řádu pro síly, jenž převzít mají... dimenze oken od 2 stop 10 palců šířky a 5 stop délky ve světlosti lze prosekávat v jiné řadě, k celkovému obrazu se hodí bez narušení... Výška místností od 10 stop (320 cm), strop světnice opatřit patřičnou dlažbou, kuchyně klenutá, schody z kamene 4 stopy - 128 cm světlosti, komín o světlosti 18 palců, 36 palců nad hřeben střechy... stavební nařízení je přiměřené, takto ukončené... Jelikož sousedé u této stavby nejsou, tak není proti stavbě námitek, čímž tento protokol přečten a uzavřen a podepsán byl.
Za povinnou ukončující formulací každého tehdejšího protokolu a zápisu Actum ut supra (svrchu uvedeno) pak protokol podepsali kromě majitele Damiana Huttera také Franz Schneider, zednický mistr z Hůrek a zpracovatel plánu (budoucí vedoucí stavby), Augustin Pfeiffer, starosta (Marktrichter) Hůrek a za vrchnostenský úřad z N.Bystřice pak Anton Hackenberger.
Původní průjezdná stodola z 18. století byla pak později v 2. pol. 19. století ještě přestavěna na celozděnou s typickými lomenými větracími štěrbinami (dnes jsou z ní jen zbytky kamenných zdí). Po rozdělení usedlosti v 21. století tvoří hospodářské budovy dnes samostatný objekt s čp. 35 už jen se zbytky zdí z původního rozsahu.
Původní historická cesta do Dobré Vody vedená podél obytné budovy byla kvůli této stavbě zrušena a přesunuta do nové dnešní trasy podél nové kolny, jak to dokumentuje již na zákres v originální mapě stab. katastru z 19. století. Na leteckém snímku z roku 1949 je patrný původní celý rozsah celé usedlosti včetně kolny a stodoly (obr. 5).
Obr. 5 Letecký snímek usedlosti z r. 1947
Obytná budova usedlosti s hlavními stěnami z lomového kamene si po přestavbě v r. 1838 zachovala v přízemí původní dispozici z 2. pol. 18. století s novým schodištěm. V předním díle zůstala obytná světnice již s novým povalovým stropem a boční klenutou světnicí používanou jako komora nebo spíž pro kuchyni. V druhém dílu je klenutá vstupní předsíň a z ní přístupná černá kuchyně, ve 3. dílu pak klenutá komora a nové vložené schodiště do patra s novou propojovací chodbou do stáje s úložným prostorem pod schodištěm. Z původní černé kuchyně s náběhem klenby na dýmníkový komín se přikládalo také do kachlových kamen ve světnici.
Patrové průčelí je téměř typové pro hůrecké patrové domy. Nechybí patrová římsa a nárožní kvádrování. Horní vysoká okna typická pro téměř všechna hůrecká patra Hutterů, Weltů a Pötschů 1. pol. 19. století (stejné je zachováno také u čp. 1 nebo čp. 18) mají již masivní kamenná ostění na celou hloubku tj. 20 cm s drážkou pro rámy předsazených ven otvíravých oken (nebo někde ještě žaluzií) a s předsazenou parapetní římsou v jednodušší profilaci než v přízemí - s jedním odskokem a oblounem.
V patře již bylo vybudováno 5 obytných místností s běžně používanými povalovými (typlovými) stropy tl. 16 cm spojovaných dubovými kolíky a s omítaným rákosovým podhledem (to bylo už tehdy požadováno jako protipožární opatření spolu s cihlovou podlahou na půdě) s typickými fabiony po obvodu. K severní stěně byla situována další černá kuchyně se spížní komorou. Obytné místnosti byly původně vytápěny kachlovými kamny, které bylo podobně jako na zámcích řešeno s přikládáním z kuchyně nebo z chodby velkými plechovými dvířky.
A kdo v této usedlosti žil a hospodařil?
Nejstarší zápis je v 1. pozemkové knize založené už při vzniku Hůrek v lednu r. 1637 (kn. č. 5, fol. 38) - jako léno č. 7 se svolením vrchnosti dostal Andreas Chrudinsky (obr. 6).
Obr. 6 První záznam o majitelích léna v pozemkové knize z r. 1637
Od 1638 držel majetek Georg Otto, havíř (jeden z prvních osadníků Hůrek původem z krušnohorské části Saska a majitel dalších pozemků, v r.1637 měl také léno č.1 = No. 59 / zbořeno a 1651-1667 pak pozemek domu No. 78 / zboř.), od 1644 pak jeho zeť Franz Müller, od 16.srpna 1647 Gottfried John za 120 kop grošů. V Berní rule 1654 a její vizitaci 1660 byl majitelem Johann Erdtmahn Griebel, 1664 Balthasar Grund, po něm vdova Regina, 1682 koupil grunt Thomas Maader (také Madter), po jeho smrti zde hospodařila vdova Zuzana (†1739), 26. června 1741 převzal usedlost i s dluhy její syn Johann Georg Maader za 64 zl.46 gr. (v r.1758 měl vše splaceno), od 17. ledna 1771 po jeho smrti pak syn Philipp Maader. Od r. 1796 byl novým majitelem Wenzel Hutter, krajkář a v r.1828 také starosta Hůrek, po něm jeho syn Damian Hutter (*1805), také krajkář a později továrník. V listu prvního sčítání lidu z r. 1869 je uveden na usedlosti Damian Hutter s manželkou Franziskou původem z N. Bystřice (*1823) a jejich synové Wenzl (*1839) a Anton (*1841) - oba byli oba zaměstnáni jako vedoucí v obchodě, Wenzel na Hůrkách, Anton v N. Bystřici No.29, dále dcery Franziska (*1849), kuchařka v Č. Budějovicích, Maria (*1852) a Magdalena (*1855). V domě tehdy sloužil čeledín Wenzl a děvečka Agnes Machovi z Klenové. Od r. 1872 převzal grunt syn Wenzl Hutter (*1839), továrník s manž. Christinou (*1840) Při sčítání lidu v r. 1880 s nimi žily děti Karolina *1874 a Stefan *1877 a službu v domě vykonávali M. Neubauerová z Klenové a čeledín Mathias Timko ze Senotína. Od r. 1885 byl majitelem gruntu Lorenz Weiss, statkář z Blata, podle sčítání lidu v r. 1900 zde žily dvě rodiny - celkem 12 osob – L.Weiss (*1842), manž. Theresie (*1847) z Blata a 3 dcery Maria *1881 (pracující jako dítě už jako krajkářka) a dvojčata Katharina a Dorothea *1886, v nájmu pak Karl Liess * 1867 z Messendorfu (okr. Bruntál ve Slezsku) zaměstnaný v továrně jako tkadlec i s manželkou Leopoldinou roz. Frimmelová a 4 dětmi, po něm od r.1906 převzal dům i s pozemky jeho zeť Rudolf Böhm (*1878) s manželkou Katharinou, roz.Weissovou. Při sčítání lidu v r. 1910 zde žila nejen velká rodina Böhmů - Rudolf a Katharina s dcerou Marií *1907, synem Stefanem *1910 a tchýní Theresií Weissová *1847, ale i švagrová Dorothea Macho roz.Weissová *1886 s dcerou Marií *1910 (dom.přísl. Oberlichtlemhet, okr.Prachatice, která se pak po r. 1918 rozvedla) a pak nájemník Leopold Ruschka z Kaprounu s manželkou a 3 dětmi – všichni zaměstnaní v továrně. Po smrti manžela v r. 1920 převzala hospodářství s usedlostí Katharina Böhmová a to pak předala v r. 1934 synovi Stefanovi. V roce 1945 byl Böhmům hlásícím se před válkou k německé národnosti majetek konfiskován a následně byli vystěhování jako většina obyvatel Hůrek do Německa. V 50. letech 20. století byla usedlost přidělena nově vzniklému státnímu statku, který zde měl kanceláře až do privatizace majetku. V současnosti po mnoha letech chátrání (obr. 7) má šanci po probíhající rekonstrukci znovu být významnou budovou na Hůrkách.
Obr. 7 Usedlost čp. 35 (dříve No.10) v současné době
Každá usedlost nebo chalupa měly v minulosti zažitý název, který se používal až do roku 1945. Název zdejší usedlosti „Gloser“ podobně jako u ostatních domů na Hůrkách pochází patrně od příjmení nebo přímo živnosti - sklenáře, který zde působil v minulosti. Nejstarším sklenářem byl na Hůrkách podle BR z r. 1654 Jiřík Kloser (Georg Gloser) v domě zatím přesně neurčeném. V té době vlastnil tuto usedlost na přiděleném lénu zdejší nejvýznamnější havířský předák Georg Otto ze Saska spolu s dalšími domy a pozemky,takže je možné že právě tento Gloser zde žil a pracoval. Ale je možné, že to byl až někdo z nástupců Georga Otta, jeho zeť a nebo pozdější majitelé, což už se asi dnes nedozvíme.
Jiří Dluhoš
Zdroje:
SOA Třeboň, fond Vs J. Hradec
Pamětní kniha Hůrek z r. 1938
SokA J.Hradec, fond Archiv obce Hůrky