Hůrky u Nové Bystřice

Důlní skřítkové

U stavení zvaného „Wohagn“ (1dům s No. 83, po r. 1945 zbořen, kde bydlela na počátku 19. století rodina Wohaků ) býval východ z důlní šachty, kde žili důlní skřítkové. Když horníci šli ráno do šichty, zahrabali nádoby s polévkou a kaší do popela, aby jim to do oběda nevystydlo. Mezitím však přišli permoníci a všechno jim to snědli. A nejenom to - také jim vyměnili děti. Jejich děti jim ukradli a do kolébky položili své ošklivé.

Sdělila Marie Schäfferová z domu No.6 (v 60. letech byl dům zbořen)


Bílá paní z  Bergweri 2

Mezi Senotínem a Bergweri je rybník 3, kde se děly divné věci. Ještě dnes se místu u hráze říká „Strašidelné křoví“ 4. Každou noc se tam procházela Bílá paní. Ta si vždy rozdělala ohýnek, u kterého se ohřála a poté se pomalu procházela po hrázi sem a tam. Když od Senotína někdo šel, tak jej doprovázela až k černému kříži a tam odbočila do lesa zvaného Leiten 5. Nic nepromluvila a nikdo na ní nesměl promluvit. Když však někoho oslovila, ten do roka zemřel.

Vyprávěl Johann Christian z domu No. 85 (po r. 1945 zbořen)


Skřítek hospodáříček

V jednom domě na horním konci vesnice žil dlouhá léta skřítek hospodáříček. Když se domlouvalo kosení luk na následující den, bylo celou noc slyšet, jak skřítek naklepává kosu. Když se domlouvalo mlácení obilí, řádil celou noc ve stodole. Ale ráno po něm žádná hotová práce nebyla. Když se lidé z domu přestěhovali, přestěhoval se s nimi, ale po čase o něm již nebylo nic slyšet.

Vyprávěla Marie Schäfferová z domu No. 7
(dům No. 7 stál na parc.12 v proluce mezi dnešním čp.36 a 44, v 60. letech 20.stol. byl zbořen)


Bludičky

Beriweri šli muž a žena do Bystřice. Muž nesl na ramenou pytel obilí, které si chtěl nechat semlít a večer se s moukou vrátit domů. Mlynář měl toho dne spoustu práce a tak museli dlouho čekat a s moukou se vraceli domů až za úplné tmy. Tak se stalo, že sešli ze správné cesty a najednou nevěděli, kudy dál, když v tom zahlédli v dálce malé světlo. V očekávání, že jim jde někdo s lucernou naproti, se s radostí vydali za světlem. Tak došli až na kraj rybníka, kde z jednoho světla byla řada světýlek. Oba se hrozně báli, žena strachy málem zkameněla, muž zahodil pytel s moukou a oba utíkali z místa, co jim nohy stačili. Utíkali přes pařezy a domů dorazili až k ránu, ale pytel s moukou už nikdy nenašli.

Vyprávěla Aloisia Christianová z domu No. 63 (dnes čp. 48)


Přemístěný mezník

Před lety žil na Hůrkách lakomý muž, který nikdy neměl dost. Protože chtěl mít větší grunt 6, v noci posunul mezník. Ale když umřel, ani v hrobě neměl klid. Každou noc chodil na toto místo, držel mezník v ruce a křičel: „ Kam mám posadit ten kámen, co mám udělat? “ Jak tak zase jednou křičel, někdo mu řekl: „ Odkud jsi ho vzal, tam ho vrať “. A od té doby byl klid.

Vyprávěla Mathilde Höllingerová z domu No. 56 (dnes čp.1+2)


Zakletý duch

Jednou Sülwleimejnschr 7(dcery Silvestra) trhaly len u silnice na Potočnou, když tu slyšely někoho kýchnout. Když to holky slyšely, řekly: „Pozdrav Pámbů“. Hned nato zase někdo kýchnul a holky na to: „Pozdrav Pánbů“, a to se všechno osmkrát opakovalo. Když už se to ale opakovalo podeváté, holky to nevydržely a začaly křičet: „Co se to tady k čertu děje? “ Najednou stál před nimi černý pes a skučel: „Kdybyste byly ještě dvakrát řekly Pozdrav Pánbůh, tak jsem byl osvobozen, ale takhle nyní musím trpět dále“. Potom zmizel.
Vyprávěla Marie Hutterová, z domu No. 58
(dnes je dům zbořen, dříve stál na parc. 63, vedle bývalé továrny čp. 54)


Selka z Neidecku

Sedlák jednou oral na poli v místech, kde stával Neideck 8. V tom uviděl, jak tam stojí malá ženská v ruce s povříslem na vymetání pece na chleba. Sedlák se jí zeptal, co tam dělá. A ona řekla, že to má na pečení chleba. Sedlák řekl : “ Tak mně taky jeden upeč !“, ale v tom ženská zmizela. V poledne sedlák vypřáhnul a hnal voly domů. Odpoledne, když přišel k pluhu, tak tam ležel malý bochník chleba, ale tu ženu už nikdy nespatřil.

Vyprávěla Karoline Marxová z domu No. 76
(dnes je dům zbořen, dříve na parc. 32 u hřbitova naproti cestě do Potočné)


Pověsti sebral a sestavil vrchní učitel Thomas Maurer za přátelského přispění Dr. Franze Beránka a vrchního učitele Josefa Lache, ozdobné iniciály na originále pak vykreslil odborný učitel Franz Schäffer (v roce 1937).

Zdroj : Publikace vydaná ke 300 letům založení Hůrek /Adamsfreiheit v r.1937 ( v originále - Festschricht zur 300 – Jahrfeier der Marktgemeine Adamsfreiheit vom 17. bis 19. Juli 1937).

Překlad ze saského nářečí Alžběta Hnízdová, rodačka z Hůrek čp. 24, a Tonko Mardešić 2017.

1 Dům s původním No. 83 stál dál od Hůrek u cesty na Potočnou. Název, podobně jako většina domů na Hůrkách, získal od rodiny Wohaků, která zde bydlela v první polovině 19. století ; po r. 1945 byl zbořen.

2 Beriweri, Beri-Weri, Bergweri , Bergwerk byly dříve používané lidové názvy Hůrek odkazující na hornickou minulost obce (Berkwerk – něm. šachta).

3 Jde o rybník Velký Jezdec, v minulosti Grosse Reiter nazvaný podle původního majitele sousedních pozemků Johanna Reitera.

4 V původním hůreckém nářečí v originále je to „Ba dr Fiarchtn“.

5 Leiten se v minulosti nazýval kopec nad Hůrkami o  nadm.v. 691 m n.m. na severozápadě nad dnešním Lhoteckým potokem. V minulosti tam býval lom na kámen, jehož pozůstatky jsou dodnes patrné . Louka ve svahu pod ním nazývaná Leitenflur byla v r. 1812 rozparcelována a vznikly dnes chráněné tzv. agrární terasy – viz naučná stezka Hůrky panel č.6 .

6 Gruntem se v minulosti myslil nejen statek, ale zejména také všechny související pozemky k hospodaření v majetku sedláka.

7 Psáno v původním saském nářečí, které se udržovalo v místní řeči mezi původními obyvateli Hůrek až do vysídlení v r.1945.

8 Nejdek (Neideck) byla dříve malá vesnice asi s 5 chalupami někde mezi Senotínem a Dobrou Vodou, která zanikla podle jedněch pramenů během husitských válek, podle jiných pak v 16. století po ukončení dolování u Senotína. Zatím se její zbytky nepodařilo nalézt, i když některé prameny tvrdí, že byly patrné ještě v 19. století.